Když Thomas Alva Edison v roce 1888 rozpálil první wolframové vlákno uvnitÅ™ sklenÄ›né baňky, lidé nevěřícnÄ› zírali na ten zázrak. Průmyslová revoluce pÅ™elomu 19. a 20. století pÅ™inesla i jiné ovoce a nebýt objevů té doby, byli bychom dnes možná na úrovni povozů tažených koňmi. Edisonovi lidstvo vdÄ›Äí za to, že mohlo po celých dlouhých 118 let tÄ›mito žárovkami svítit, resp. rok 2016 byl tím zlomovým, kdy se pÅ™estaly oficiálnÄ› prodávat jako svÄ›telné zdroje. V nÄ›kterých domácnostech vÅ¡ak svítí i dnes, zejména ve starých zapomenutých sklepeních a půdách, anebo v domácnostech nÄ›kterých seniorů.

Teplo vs. svÄ›tlo – jedním z důvodů, proÄ ustoupit od této ve své dobÄ› pÅ™evratné technologie, ale dnes ponÄ›kud zastaralé, byla úspora elektrického proudu. Využívání elektÅ™iny pro výrobu svÄ›tla je totiž podstatným ukazatelem její spotÅ™eby, což se projeví i v hrubém domácím produktu, potažmo státním rozpoÄtu. Vláknová žárovka je vynikajícím tepelným zdrojem, elektÅ™inu na teplo pÅ™emÄ›ní z téměř 80 procent a pouhá pÄ›tina je využívána ke svícení. Nové technologie zářivek s elektronickými pÅ™edÅ™adníky a svítidel LED diod jsou v tomto smÄ›ru mnohem rentabilnÄ›jší, a to i za cenu vysokých nákladů na jejich výrobu ve srovnání s edisonovým modelem.

Teplota svÄ›telného spektra – „edisonka“ vyzaÅ™uje pomÄ›rnÄ› optimální svÄ›telné záření, příjemné pÅ™edevším ve veÄerních hodinách. Jde o tzv. teplé bílé svÄ›tlo o teplotÄ› chromatiÄnosti 2800 – 3500 K, které navozuje poklidnou atmosféru, podobnou pÅ™i posezení u ohnÄ› nebo plamenu svíÄky, jejichž barevná teplota je pÅ™ibližnÄ› stejná. Staré žárovky vÅ¡ak nejsou příliÅ¡ vhodné jako pracovní osvÄ›tlení, které by mÄ›lo být chladnÄ›jší, aby navodilo pocit bdÄ›losti a pÅ™iblížilo jej dennímu sluneÄnímu svÄ›tlu v dopoledních hodinách. Chladná bílá o teplotÄ› 6000 K je zkrátka ideální do svÄ›tlometů aut, k osvÄ›tlení kuchyňské linky, nad psací a dílenský stůl, do kanceláří a výrobních provozů, a tÄ›mto požadavkům žárovka s wolframovým vláknem nevyhoví.